České absinty nemají na růžích ustláno. Nejen že jimi celý svět opovrhuje (jsou to většinou lihoviny z aromat barvené chemickým barvivem), ale nejsou ani moc zajímavé pro barového návštěvníka, který se bojí neskutečně hořké chuti českých absintů a 70% alkoholu.
Přitom původní absinthe je fantastické pití a to i v parném létě! Absinthe se totiž ředí ledovou vodou v poměru cca 1:4, takže ve výsledku máte vychlazený bylinný nápoj s obsahem alkoholu kolem 17%, tedy skoro jako silnější víno.
V zahraničí tvoří i podstatnou část populárních koktejlů. Jeden z nejznámějších barů v Houstonu Anvil nedávno představil 100 nejzásadnějších koktejlů, které byste měli aspoň jednou v životě zkusit. Absinthe tvoří základ 10 z nich! Taková vodka tvoří základ pouze jednoho koktejlu ze 100! Z celého seznamu vybíráme právě ty absintové:
01: Absinthe Drip
09: Blackthorn
17: Chrysanthemum
18: Cocktail a La Louisiane
22: Corpse Reviver # 2
27: Death in the Afternoon
32: Fourth Degree
57: Monkey Gland
59: Morning Glory
80: Sazerac
Zkuste tedy prolomit nedůvěru v české absinty a vyzkoušejte původní absinty v celé své kráse! Ideální čirý (blanche) absinthe do koktejlů a na samotné popíjení je špičkovní švýcarský La Clandestine a klasický zelený (verte) St. Antoine.
Stále ještě aktuální číslo týdeníku Týden (25/2009, vyšlo 22. června 2009) obsahuje hodně zajímavou reportáž o nelegálních lihovinách, ze které prostě musím udělat výcuc pro tento článek. Ilegální lihoviny jsou totiž nejen zdraví škodlivé, ničí ceny poctivých lihovarníků a stát díky nim přichází o obrovské částky, které by jinak mohl smysluplně investovat do něčeho potřebného (například do příprav na Olympijské hry v Praze, že?).
Polovina ilegálních lihovin zabavených v ČR se vyrobí na Ostravsku. Tajní výrobci vydělávají stamiliony korun, stát při nezaplacení spotřebních daní o stamiliony přichází. Spotřební daň, kterou musí státu platit legální výrobce alkoholu, je nastavena tvrdě: 265 korun za litr stoprocentního lihu. Pro lepší názornost: za litr čtyřicetiprocentního fernetu musí výrobce odevzdat daň ve výši 106,- Kč (plus samozřejmě DPH 19%).
Legální likérník tedy nemůže ani tu nejsprostší pálenku prodávat za menší částku, než činí spotřební daň. Falešný výrobce vydělá královsky i na padesátikoruně za půllitr a ještě něco zbude pro dealery i prodejce, kteří se do špinavého obchodu zapojí.
„V západních Čechách funguje nejvíce tajných pěstíren marihuany, Severní Morava a Slezsko zase vedou ve stáčírnách nelegálního alkoholu,“ porovnává Karel Moškoř z Celního ředitelství v Ostravě. Každý druhý litr nelegální lihoviny, kterou celníci zabaví na území republiky, má původ právě v „regionu razovitem“, jak zpívá Jaromír Nohavica.
„V nelegálních stáčírnách se hodně setkáváme s takzvaným bitrexem,“ vysvětluje celník Tomáš Kozel. Tento „denaturant“ se v Polsku přidává do lihu, aby ho proměnil na líh nepoužitelný v potravinářství. Koumáci z Ostravska ale našli cestu, jak bitrex odbourat: „Používají na to úplně obyčejné savo a bitrex se promění v jinou sloučeninu, která už není tak úplně hořká a dá se vypít,“ prozrazuje Taťána Pečinková z technické laboratoře Generálního ředitelství cel v Ostravě. Do takového lihu pak stačí namíchat třeba rumovou tresť a je vyděláno.
Kromě toho, že vodka se savem není příliš chutná, vznikají při odbourávání denaturantu jiné nebezpečné a karcinogenní látky – navíc s komulativními účinky, takže se nenápadně hromadí v lidském organismu a může to dopadnout velmi špatně. „Alkohol se většinou stáčí v hrůzostrašných hygienických podmínkách. Kdo jednou spatří ten bordel, v životě si už podezřelou kořalku nekoupí,“ tvrdí Moškoř.
(Celá reportáž je ve zmíněném vydání Týdne, který se dá koupit až do neděle 28. 6. 2009)
Přátelé, alkohol je výsada určená pro znalce, kteří ocení jeho kvality a znají své hranice. Krásným příkladem je whisky. Tu v klubech pili jen džentlmeni a lordi. Na sklenku whisky si našli čas ať se dělo, co se dělo a seděli u ní třeba hodinu.
Jsem zásadně proti levným chemickým sračkám, které se prodávají v našich supermarketech v ceně do 100,- Kč za půllitr, které nakupují bezdomovci a poté v opilosti pochcávají průchody a domy. Proto nikdy nebudeme vyrábět např. „tuzemák“ z trestí či lacinou vodku. Proč totiž kupovat náhražky? Proč kupovat tuzemák, když se dá koupit pravý rum z cukrové třtiny? Proč kupovat chalupářskou slivovici, když jsou na trhu pravé destiláty? Alkohol se nepije jen tak pro nic za nic, musí být nějaká příležitost a když už nastane, tak si dopřejte kvalitu!
Když jsme v minulém roce přišli na trh s pravděpodobně prvním českým absintem, který dodržuje receptury a výrobní postupy původních francouzských absintů, tak jsme ani moc nepočítali s nějak zásadním exportem. České absinty mají totiž ve světě poměrně špatnou pověst a je těžké přesvědčit odborníky že právě vy jste jiný. Leč nám se to podařilo. St. Antoine získal ve světě výborné hodnocení a toho si všimli i distributoři.
Jako první jsme začali pracovat s americkým distributorem na importu našeho absintu do USA. Americká legislativa (hlavně u potravin) je ale mnohem přísnější než kdekoliv jinde. Musíte do jejich státní laboratoře poslat vzorky na testy společně s přesným složením a výrobním postupem. Po schválení produktu přichází na řadu schvalování etikety. Zde záleží na každém slovu a dokonce velikosti písma. Celý schvalovací proces nám zabral deset měsíců a výsledkem bylo povolení k dovozu našeho produktu do USA!
První vývoz byl naplánovaný na konec října 2008 a zde, jak už možná tušíte, nastala komplikace s propuknutím hospodářské krize v USA. Celý trh se v podstatě zastavil a my byli požádáni o odložení exportu na pozdější dobu. Situace se ale rapidně lepší a tak je náš první export naplánovaný na letošní srpen. Zároveň s tím probíhá certifikace dalších našich produktů, o které mají v USA zájem.
V předvánočním období tohoto roku tedy v Americe objevíte náš absinthe pod názvem „St. Antoine – absinthe reserve“.
Druhý trh, na který se nám podařilo úspěšně dostat je Rusko. Bylo nám potěšením navázat spolupráci s ruským distributorem, jehož majitelé nás osobně navštívili a při společné degustaci vybrali prvních 7 produktů, které nás budou na ruském trhu reprezentovat. Během pár týdnů jsme pro ně připravili a vytiskli ruské etikety, nalepili ruské kolky a nachystali první palety na export. Naše slovácké speciality se začínají v Rusku prodávat už od května 2009! Děkujeme a nechte si chutnat!
Ještě sice neuběhla ani první čtvrtina roku 2009, ale i tak mi dovolte menší bilanci. Během této krátké doby jsme totiž s naší slivovicí slavili úspěch při všech zásadních událostech.
Pro Okresní hospodářskou komoru jsme v lednu dodali slivovici na lyžařský šampionát v Liberci, v únoru pro Ministerstvo financí na výroční sjezd České daňové správy, v březnu pro CzechInvest kde naše slivovice slouží jako dárek z ČR na zahraničních veletrzích a aktuálně pro Ministerstvo zahraničních věcí jsme připravili archivní slivovici na zasedání ministrů vlád EU na zámku Hluboká.
Jsme na to náležitě pyšní, zvláště když v posledním případě naši slivovici vybral osobně pan Karel Schwarzenberg, chutnala mu ze všech nejvíc!
Nu a co stojí za tímto úpěchem? Děláme totiž jen jednu poctivou slivovici, původní slováckou 50%! Netříštíme ji na různé standardní, exkluzivní, deluxe či ultra-mega-hype prémiové řady. Slivovice je jen jedna a je nesmysl z ní dělat víc variant.
V tomto má obrovskou pravdu Zdeněk Pohlreich (toho času hvězda Ano, šéfe). Ve všem platí, že musíte dělat jen to, čemu rozumíte a musíte to dělat pořádně.
Na škole nám říkali, že podnikání je soustavná činnost provozovaná za účelem dosažení zisku. Vaše snažení přitom ohrožuje celá řada faktorů, z nichž asi nejhoší je setkání se s podvodníkem, vyžírkou, nefachčenkem, vychcánkem a tlučhubou. My jsme za celou dobu podnikání narazili naštěstí jen na jednoho a toho se týká dnešní esej.
Jmenoval je Jan Grabec a na vizitce uváděl i svoji přezdívku, JaGr. Byl to vcelku sympatický pán z Veselí nad Moravou, odhadem ročník 1965 a přišel k nám s nabídkou reklamy na jeho projektu Slovácká tisková kancelář (aktuálně zablokovaný web z důvodu porušování autorských práv, zjištěno u administrátora estranky.cz). Mluvil hezky po „našem“ o tom, jak propaguje Slovácko na internetu a jak chce, aby slovácké nářečí nezapadlo v moderní češtině. Během konverzace došla řeč i na to, že býval zpěvákem dechovky Boršičanka, ale že teď už nezpívá a místo toho organizuje plesy, koncerty dechovky a další bohulibou činnost.
Jeden můj dobrý kamarád mě nedávno pozval na loučení se svobodou, na kterém jako hřeb večera připravil sklenice s absintem. Bohužel předvedl jeden z nejrozšířenějších neduhů přípravy absintu – zapálení kostky cukru nacucané absintem a následné karamelizování do absintu.
Přátelé, takhle ne! Absinthe je nápoj, který má svůj obřad a jeho konzumace má být potěšením. A pití čistého, 70% absintu tím pravým potěšením není.
Absint byl vymyšlen jako lék určený především pro léčbu žaludku a trávení obecně. Všechny obsažené byliny (anýz, fenykl, pelyněk, meduňka, yzop atd) mají na zklidnění žaludku významný vliv. A protože se byliny nejlépe macerují v silném alkoholu, byl i absint stvořen jako vysoce procentní bylinný koncentrát, který se před použitím musí ředit studenou vodou. Pouze ředěním uvolníte koncentrované chutě a vůně, které jsou v silném alkoholu zastřeny.
Nejlépe si absinthe vychutnáne tradičním způsobem a to tak, že do absintové sklenice nalijete díl (obvykle 30ml) absintu, přes skleničku dáte absintovou lžičku, na ní kostku cukru (tento krok je čistě na preferenci konzumenta, cukr není podmínkou) a z připravené karafy s ledovou vodou pomalu přeléváte cukr až do jeho rozpuštění. Správný poměr absintu a vody určitě objevíte sami, já používám zhruba 1:3. Působivým znakem správného naředění je takzvaný louche efekt. Silice v absintu obsažené totiž nejsou rozpustné ve vodě a tak po jejím přidání způsobí mléčné zakalení a „kouřový“ efekt. U většiny u nás vyráběných absintů ho neobjevíte, destilovaného absintu s anýzem je jako šafránu zatímco absinthů míchaných z lihu, aromat a barev je drtivá většina.
Na serveru youtube.com se nedávno objevilo video s přípravou první šarže našeho absintu St. Antoine, takže případnou inspiraci najdete i v něm:
Před konzumací zkuste zapomenout i na další absintové mýty. Pití absintu vás nepřivede do euforického stavu, konzumací pravděpodobně v sobě neobjevíte ani skryté umělecké vlohy a taky si po něm určitě neuřežete ucho. Je to prostě lahodný bylinný nápoj, který byl vynalezen a podáván jako medicína. Pijte zodpovědně a na zdraví!
