České absinty nemají na růžích ustláno. Nejen že jimi celý svět opovrhuje (jsou to většinou lihoviny z aromat barvené chemickým barvivem), ale nejsou ani moc zajímavé pro barového návštěvníka, který se bojí neskutečně hořké chuti českých absintů a 70% alkoholu.
Přitom původní absinthe je fantastické pití a to i v parném létě! Absinthe se totiž ředí ledovou vodou v poměru cca 1:4, takže ve výsledku máte vychlazený bylinný nápoj s obsahem alkoholu kolem 17%, tedy skoro jako silnější víno.
V zahraničí tvoří i podstatnou část populárních koktejlů. Jeden z nejznámějších barů v Houstonu Anvil nedávno představil 100 nejzásadnějších koktejlů, které byste měli aspoň jednou v životě zkusit. Absinthe tvoří základ 10 z nich! Taková vodka tvoří základ pouze jednoho koktejlu ze 100! Z celého seznamu vybíráme právě ty absintové:
01: Absinthe Drip
09: Blackthorn
17: Chrysanthemum
18: Cocktail a La Louisiane
22: Corpse Reviver # 2
27: Death in the Afternoon
32: Fourth Degree
57: Monkey Gland
59: Morning Glory
80: Sazerac
Zkuste tedy prolomit nedůvěru v české absinty a vyzkoušejte původní absinty v celé své kráse! Ideální čirý (blanche) absinthe do koktejlů a na samotné popíjení je špičkovní švýcarský La Clandestine a klasický zelený (verte) St. Antoine.
Stále ještě aktuální číslo týdeníku Týden (25/2009, vyšlo 22. června 2009) obsahuje hodně zajímavou reportáž o nelegálních lihovinách, ze které prostě musím udělat výcuc pro tento článek. Ilegální lihoviny jsou totiž nejen zdraví škodlivé, ničí ceny poctivých lihovarníků a stát díky nim přichází o obrovské částky, které by jinak mohl smysluplně investovat do něčeho potřebného (například do příprav na Olympijské hry v Praze, že?).
Polovina ilegálních lihovin zabavených v ČR se vyrobí na Ostravsku. Tajní výrobci vydělávají stamiliony korun, stát při nezaplacení spotřebních daní o stamiliony přichází. Spotřební daň, kterou musí státu platit legální výrobce alkoholu, je nastavena tvrdě: 265 korun za litr stoprocentního lihu. Pro lepší názornost: za litr čtyřicetiprocentního fernetu musí výrobce odevzdat daň ve výši 106,- Kč (plus samozřejmě DPH 19%).
Legální likérník tedy nemůže ani tu nejsprostší pálenku prodávat za menší částku, než činí spotřební daň. Falešný výrobce vydělá královsky i na padesátikoruně za půllitr a ještě něco zbude pro dealery i prodejce, kteří se do špinavého obchodu zapojí.
“V západních Čechách funguje nejvíce tajných pěstíren marihuany, Severní Morava a Slezsko zase vedou ve stáčírnách nelegálního alkoholu,” porovnává Karel Moškoř z Celního ředitelství v Ostravě. Každý druhý litr nelegální lihoviny, kterou celníci zabaví na území republiky, má původ právě v “regionu razovitem”, jak zpívá Jaromír Nohavica.
“V nelegálních stáčírnách se hodně setkáváme s takzvaným bitrexem,” vysvětluje celník Tomáš Kozel. Tento “denaturant” se v Polsku přidává do lihu, aby ho proměnil na líh nepoužitelný v potravinářství. Koumáci z Ostravska ale našli cestu, jak bitrex odbourat: “Používají na to úplně obyčejné savo a bitrex se promění v jinou sloučeninu, která už není tak úplně hořká a dá se vypít,” prozrazuje Taťána Pečinková z technické laboratoře Generálního ředitelství cel v Ostravě. Do takového lihu pak stačí namíchat třeba rumovou tresť a je vyděláno.
Kromě toho, že vodka se savem není příliš chutná, vznikají při odbourávání denaturantu jiné nebezpečné a karcinogenní látky - navíc s komulativními účinky, takže se nenápadně hromadí v lidském organismu a může to dopadnout velmi špatně. “Alkohol se většinou stáčí v hrůzostrašných hygienických podmínkách. Kdo jednou spatří ten bordel, v životě si už podezřelou kořalku nekoupí,” tvrdí Moškoř.
(Celá reportáž je ve zmíněném vydání Týdne, který se dá koupit až do neděle 28. 6. 2009)
Přátelé, alkohol je výsada určená pro znalce, kteří ocení jeho kvality a znají své hranice. Krásným příkladem je whisky. Tu v klubech pili jen džentlmeni a lordi. Na sklenku whisky si našli čas ať se dělo, co se dělo a seděli u ní třeba hodinu.
Jsem zásadně proti levným chemickým sračkám, které se prodávají v našich supermarketech v ceně do 100,- Kč za půllitr, které nakupují bezdomovci a poté v opilosti pochcávají průchody a domy. Proto nikdy nebudeme vyrábět např. “tuzemák” z trestí či lacinou vodku. Proč totiž kupovat náhražky? Proč kupovat tuzemák, když se dá koupit pravý rum z cukrové třtiny? Proč kupovat chalupářskou slivovici, když jsou na trhu pravé destiláty? Alkohol se nepije jen tak pro nic za nic, musí být nějaká příležitost a když už nastane, tak si dopřejte kvalitu!
Na škole nám říkali, že podnikání je soustavná činnost provozovaná za účelem dosažení zisku. Vaše snažení přitom ohrožuje celá řada faktorů, z nichž asi nejhoší je setkání se s podvodníkem, vyžírkou, nefachčenkem, vychcánkem a tlučhubou. My jsme za celou dobu podnikání narazili naštěstí jen na jednoho a toho se týká dnešní esej.
Jmenoval je Jan Grabec a na vizitce uváděl i svoji přezdívku, JaGr. Byl to vcelku sympatický pán z Veselí nad Moravou, odhadem ročník 1965 a přišel k nám s nabídkou reklamy na jeho projektu Slovácká tisková kancelář (aktuálně zablokovaný web z důvodu porušování autorských práv, zjištěno u administrátora estranky.cz). Mluvil hezky po “našem” o tom, jak propaguje Slovácko na internetu a jak chce, aby slovácké nářečí nezapadlo v moderní češtině. Během konverzace došla řeč i na to, že býval zpěvákem dechovky Boršičanka, ale že teď už nezpívá a místo toho organizuje plesy, koncerty dechovky a další bohulibou činnost.
Jeden můj dobrý kamarád mě nedávno pozval na loučení se svobodou, na kterém jako hřeb večera připravil sklenice s absintem. Bohužel předvedl jeden z nejrozšířenějších neduhů přípravy absintu - zapálení kostky cukru nacucané absintem a následné karamelizování do absintu.
Přátelé, takhle ne! Absinthe je nápoj, který má svůj obřad a jeho konzumace má být potěšením. A pití čistého, 70% absintu tím pravým potěšením není.
Nejlépe si absinthe vychutnáne tradičním způsobem a to tak, že do absintové sklenice nalijete díl (obvykle 40ml) absintu, přes skleničku dáte absintovou lžičku, na ní kostku cukru a z připravené karafy s ledovou vodou pomalu přeléváte cukr až do jeho rozpuštění. Správný poměr absintu a vody určitě objevíte sami, já používám zhruba 1:1,5 (absinthe má poté asi 30% alkoholu). Působivým znakem správného naředění je takzvaný „louche“ efekt. Silice v absintu obsažené totiž nejsou rozpustné ve vodě a tak po jejím přidání způsobí mléčné zakalení a „kouřový“ efekt. U většiny u nás vyráběných absintů ho ale bohužel nečekejte, destilovaného absintu s anýzem je jako šafránu.
Na serveru youtube.com se nedávno objevilo video s přípravou první šarže našeho absintu St. Antoine, takže případnou inspiraci najdete i v něm:
Před konzumací zkuste zapomenout i na další absintové mýty. Pití absintu vás nepřivede do euforického stavu, konzumací pravděpodobně v sobě neobjevíte ani skryté umělecké vlohy a taky si po něm určitě neuřežete ucho. Je to prostě lahodný bylinný nápoj, který byl vynalezen a podáván jako medicína. Pijte zodpovědně a na zdraví!
Spolek Moravské dědictví, jehož jsme členy, pořádá 10-11.11 v prostorách Reduty v Uherském Hradišti 1. salón MD.
Tato dvoudenní akce by měla být prezentaci výrobců, výrobků a služeb Moravského dědictví spojenou s ochutnávkami, předváděním a výstavami.
Vy i vaše děti budete mít možnost vyzkoušet vytočit hrneček na hrnčířském kruhu, pletení košíků, tvorbu panenek z kukuřičného šůstí či zdobení perníků. Uvidíte při práci tety z Ježova, které z domácího mléka a smetany budou stloukat máslo, do toho Vám bude zpívat mužský pěvecký sbor Tupesané a v neděli hrát cimbálová muzika Jožky Marečka. Prezentovat se bude celá řada tradičních moravských řemesel a výrobků. K ochutnání budou domácí uzeniny od Kusáků, cukroví od Budařů, víno od Cíchů a Hrušků, ovocné bio šťávy a naše ovocné destiláty a likéry.
Salón bude otevřený každý den od 10 do 17 hodin a vstup je zdarma (Tisková zpráva v pdf.)
Buďte tímto srdečně zvání a stavte se za námi na štamprlu !
Asi před třemi měsíci rozbouřila veřejnost zpráva, že z návrhu evropského zákona o lihovinách vypadlo z definice slivovice to nejdůležitější - čistý ovocný destilát (viz tučná věta z citace):
Odstavec 1 však nebrání uvádění na trh lihoviny nazývané “Slivovice”, která je vyráběna v České republice a získávána tím, že se před konečnou destilací přidá do švestkového destilátu nejvýše 30 % objemového podílu ethanolu zemědělského původu. Tento výrobek musí být označován jako “lihovina” ve smyslu článku 5 a může rovněž používat název Slivovice v témže zorném poli na přední etiketě. Je-li tato česká Slivovice uváděna na trh ve Společenství, musí být její alkoholické složení uvedeno na etiketě. Tímto ustanovením není dotčeno používání názvu Slivovice pro ovocné destiláty podle čl. 1 odst. 4 písm. i).
Na chybu upozornil poslanec Březina (zdroj iHNed). Podle něj k ní došlo chybou jedné ze zahraničních poslankyň, která ráda “zjednodušuje” co se dá. Jako trestuhodnou chybu jsem to taky od samého počátku bral. Nechtělo by se mi věřit tomu že by nějaký výrobce loboval za to, aby slivovicí mohl být nazýván jen švestkový destilát s přídavkem lihu.
Evropský parlament ale 19.6.2007 chybu napravil. Poslanci velkou většinou schválili nový zákon o označování lihovin, podle kterého se jako slivovice smí prodávat jak čistý destilát, tak i levnější alkohol s obsahem potravinářského lihu (zdroj iHNed). Jakožto slovácký lihovarník (u nás pálíme líh pouze z ovoce, piva a vína ;)) mám samozřejmě radost. Moje pesimističtější já mi totiž říkalo, že se v nejlepší tradici Českých i EU zákonů budeme muset připravit na přejmenování našeho produktu (u Rumu to bylo jasné, ale tohle by mi hlava nebrala). Naštěstí k tomu nedošlo. Díky Březino !
